Vzpomínky na Sveti Petar na moru


“Je podvečer, asi šest hodin. Do místnosti prosvítají paprsky slunce, které sice už pomalu začíná klesat k západu, ale stále si ještě uchovalo svůj žár, typický pro srpnové dny. Opatrně rozhrnu rukama záclonu z korálků, která visí ve dveřích a vyjdu ven. Bosýma nohama kráčím po teplé asfaltové cestě až dolů k moři. V Penzionu Danilo to dnes žije. Jasně žluté světlo poutá pozornost už z dálky, u dlouhého stolu sedí početná skupinka turistů a páni v letech vedou učené diskuse u kulečníku. Zato na pláži je klid. A možná ten inspiruje partu místních kamarádů, aby si šla takhle k večeru na chvíli zahrát na pobřeží volejbal. Idylku naruší až jakýsi bílý pes, malý, ale dostatečně rozčilený na to, aby utekl z nedalekého kempu a vydal se na hon za volejbalovým míčem…..”

Takhle vypadá jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek na Chorvatsko.

V okolí Zadaru jsem trávila v jisté době každé léto a mohu říct, že právě tam se odehrály významné okamžiky mého dětství. Když jsme s rodiči přijeli do Sv. Petaru poprvé, uplynuly jen dva roky od skončení chorvatské války za nezávislost. Mně bylo necelých sedm let a nedokázala jsem pochopit, že mí noví kamarádi, které jsem v Petaru potkala, poznali na vlastní kůži tolik hrůzy, navíc v poměrně nedávné době. Časně ráno jsem chodívala s maminkou plavat do moře při východu slunce – a také při chechtání racků, kteří se tou dobou slétávali za potravou. Z jednoho místa se nabízel nádherný výhled na celé městečko, s honosným penzionem na jedné straně a domy poznamenanými nedávnou válkou na straně druhé. Tenkrát mě to okouzlilo a tu zvláštní, krásnou atmosféru si pamatuji dodnes.

Větším sousedem Sv. Petaru je Sukošan, který má zajímavé historické jádro s tajemnou kaplí. Mě ale v té době spíše zajímala tamější cukrárna, v níž uměli z výtečné zmrzliny vyrobit Pinocchia. A také květinářství –  ačkoliv jeho název v chorvatštině (Cvjećarna) spíše vyvolá asociaci s obchodem se svíčkami, mohli jste zde najít různé druhy květin nádherných barev. O něco severněji pak leží Zadar. Z jeho návštěvy v 90 . letech si pamatuji především kostel s výbornou akustikou. V jasně zelených šatech a letních střevíčcích jsem si tam jednou zazpívala –  a několik návštěvníků mi zatleskalo. S úsměvem, který ukazoval na upřímné potěšení z těch několika dětských písniček, které právě vyslechli.

Když jste se vydali na opačnou stranu od Sv. Petaru, prvním sousedem byla vesnička Turanj. Nebyla v té době turistickým letoviskem, ale z malé kamenité pláže v Turanji se dalo doplavat ke dvěma opuštěným ostrůvkům, které se nacházely v moři nedaleko od vesnice – tedy pokud vám nechyběla vytrvalost, dobrá fyzická kondice a neměli jste strach z mořských ježků. Za Turanjí se nachází město Sv. Filip i Jakov, které rovněž je spíše městečkem, ale co se týče cestovního ruchu, už tenkrát to tu celkem dost žilo. Restaurace s výtečnou chorvatskou i mezinárodní kuchyní a obchůdky se suvenýry nebo bižuterií naleznete především na nábřeží, odkud se také nabízí krásný pohled na západ slunce.

Posledním favoritem mých dětských let bylo město Biograd na moru, které leží na stejné trase, jen o několik kilometrů dál od Petaru. Svým způsobem jsem Biograd milovala – a nebylo to zdaleka jen díky známému červenému tobogánu, který byl téměř kolmý k vodní hladině, do které ústil nebo díky výtečné zmrzlině ze stánku a novým přátelstvím, která v tomto letovisku byla uzavřena. Biograd jako takový měl svou atmosféru. Atmosféru bezstarostných prázdnin a splněných přání. Chvil, na které se člověk těší celý rok, aby si je pak náležitě vychutnal.

Neděle patřily kostelu. Chorvaté jsou silně věřící a víru si nenechali vzít ani totalitními režimy. Ve Svatém Petaru se konaly pravidelné nedělní mše v místní kapli, z nichž mi utkvělo v paměti především kázání “vrata úzká” (těsná brána) v podání temperamentního kněze a mollová písnička “Prijdi, milá majko” (majka znamená v chorvatštině matka). I tento zážitek patří k mým hezkým vzpomínkám.

Jak vypadá Sv. Petar po letech?

Když jsem se vrátila do Petaru po letech jako dospělá, nestačila jsem se divit jeho proměně. Asfaltová cesta, po které jsem kdysi chodívala dolů k moři, zůstala snad jako jediná stejná. Penzion Danilo funguje stále, v honosnějším stylu než dříve, a nabízí hostům kromě pohodlného ubytování i výborné večeře a chutné víno. Kromě tohoto podniku si můžete na dobré jídlo zajít i do novější pizzerie Fer, která stojí na kraji Petaru směrem na Turanj. Zdejší pizza chutná opravdu skvěle a je nabízena v mnoha druzích.

A města v okolí?  Až se vydáte na procházku po Sukošanu, vězte, že dnes se proměnilo v celkem moderní chorvatské maloměsto s mnoha ubytovacími zařízeními pro turisty. Po prohlídce historického centra si můžete dát na nábřeží kávu a zmrzlinový pohár, zahrát si volejbal na pláži a ti odvážnější z vás si zde mohou vyzkoušet třeba paintball.

V Zadaru se kromě již zmiňovaného kostela sv. Donáta (s dobrou akustikou) a historického jádra můžete těšit na tzv. morske orgulje (mořské varhany). A biogradským tobogánům se též daří – stojí na stále stejném místě, jen v mnohem atraktivnějším kabátě. U stánků v ulicích si pak můžete koupit nejen zmrzlinu, ale i tzv. “spirálu”, což je novodobý hit v podobě pečené brambory, která je na špejli upravená do tvaru spirály.

A až si dostatečně užijete turistických radovánek, vyjděte si na kopec nad Petarem a podívejte se na to malebné městečko s novými domy, které Vám svou jednoduchou krásou už ani trochu nepřipomenou, z jakého utrpení se kdysi znovuzrodily.

(Marie Samková)




Sledujte nás na Facebooku a sdílejte článek s přáteli  

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *